HUDBA K POSLECHU A TANCI

ROCKOVÁ HUDBA, OLDIES...

aukro.cz

Elektro

emailing.cz

Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti

kapesne.cz

Český katalog stránek

Český katalog stránek

kompletne.cz

Portál, katalog a vyhledávač internetových stránek..

Český katalog osobních stránek

Český KOS

citysearch

Citysearch.cz

aaa-katalog

Katalog odkazů aaa-katalog.cz

Catalog Clonet

Catalog Clonet - evropský katalog

Katalog odkazů

český eReklamní systém

Info-Mail.cz - český eReklamní systém

hledej-firmu.unas

Katalog firem - Hledej

linkovnik.com

Linkovník

czprima.cz

Príma internet

31x88.com

Top banner. Nejlepší bannery

1weby.cz

czin.eu

CZIN.eu

em-design.cz

Katalog odkazů

amok.cz

Internetový katalog a vyhledávač

hledacek.unas.cz

Vyhledávač Můj hledáček

infofirmy.cz

Infofirmy.cz

mpalan.cz

Komplexní řešení pro výrobu a servis internetových stránek

wistarie.net

Katalog stránek - Wistarie.net

Linkovník.cz

lukyn.com

www.LUKYN.com - zábava pro všechny

lp-directory.okamzite.eu

najednou.cz

Najednou.cz - Váš nový portál a katalog firem

katalog.newsportal.cz

Kousek webu

katalog-odkazu.cz

Katalog-odkazů.cz

uvodnik.cz

www.uvodnik.cz

MOSTecko.cz

MOSTecko

lister.cz

Lister.cz

odkazy.123www.biz

odskok.cz

odkazovnik.cz

Katalog internetových stránek Odkazovník.cz

pozri.cz

Pozri.cz - vyhledávač

odkazy.xrs.cz

Katalog odkazů

naskok.cz

PŘEKECY, PERLIČKY, RARITY ZE ZÁKULISÍ

Rocková a metalová databáze:
H + H ARCHIVES

Nezapomeňte si zasoutěžit o věcné ceny


Zde budou různé hlášky, trapasy, průsery, jak ze strany mé, tak i ze strany hostů, či podniku. Z pochopitelných důvodů tady budou jména osob, města a podniky v utajení!

---------------------------------------------------------------------------

Jedna krásná akce - oslava 50 narozenin. Nadevše špičková obsluha stále usměvavá a ochotna. Dlouho jsem takovou nepoznal. Vřele doporučuji a tak navštivte jejich stránky, a ještě lépe navštivte přímo restauraci:

http://www.ojai.cz


Byl jsem svědkem dětského karnevalu pořádaném Sokolem. Zvuk místo hraní chrčel, ale to není ani tak podstatné jako to, že pořadatelé se pokoušeli asi obnovit dobu, kdy byla spartakiáda. Žádné soutěže, žádné tancování, pouze cvičení. Nakonec tři děti šli domu s třískou v noze a v zadku.


Jedna moje kamarádka byla na svatbě jedné známé. Hudbu měli objednanou na 15 hodinu, takže 1 tanec byl asi okolo 15,30. Samozřejmě chtěl nevěstu roztancovat kdekdo. Okolo asi 17 hodiny se ženich nehorázným způsoben opil a do mikrofonu ohlásil, že si nevzal ženu, ale kurvu, která jde s každým tancovat a tak jde radši spát. Konec celé akce byl asi v 8 večer a v pondělí zrušení sňatku


Další krásná akcička. Vše začalo zácpou silnic, které zavinila policie díky akci skinheadu. Díky špatnému značení také menší zdržení díky bloudění, ale přijelo se včas. Ještě byl jeden menší šok, když jsem dojel škodovku a před ním bylo další auto. mezi nima sršeli mohutné jiskry. Když škodovka předjela auto před sebou, tak jsem koukal na sáňkaře za autem na laně a na asfaltu. Restaurace z venku vypadala překrásně, ale horší to bylo po vstupu. Byla útulná, hezky provedená, ale bohužel dost nízká. Začalo se přemýšlet, kam dám plátno a projekci, a jak vymyslet zavěšení světel, neboť stojany byli akorát až ke stropu. Neinstalovali se tedy všechny světla a začal se hledat problém, proč nejdou propojit komponenty, aby to nevrčelo. Prý to tam je běžné, takovéto problémy. Nakonec se jelo přes ten otřesný pazvuk rušivého elementu. Akce byla prezentovaná jako "Oldies aneb staré pecky". do jedné hodiny to bylo super, lidi se bavili, ale okolo jedné tam přišlo asi 10 exotů, kteří si mysleli, že jsou mistři světa. Nejprve si ze zrcadlové koule dělali boxovací pytel, leč vedle byl automat, tak jsem rychle uklidit veškerou světelnou techniku včetně projekce. potom jsem málem dostal na tlamu, protože jsem si s nima nechtěl dát trávu a ostatní omámné prostředky a potom nakonec se přesunuly k baru, kde hráli soutěž, kdo víc rozbije stůl a židli na jednu ránu. Na mou otázku, co řekne majitel na tu spoušť (asi přes 20 stolů a x židlí zdemolovaných), mi servárka řekla, že nic, protože tam sedí ožralý a zfetovaný a dělá jim rozhodčího. Při úklidu techniky do auta jsem se brodil sněhem a celou cestu asi 155 km jsem jel asi 10-15 cm sněhu. Jediné posypové auto jsem nepotkal, a tak posyp, který si vozím svůj padl za vlast. Pouze na jednou úseku bylo pouze mokro, tak jsem se rozjel a brzo brzdil, neboť v cestě byla louže (spíše rybník, který mi vyrazil dekl od motoru v kabině, a já dostal sprchu. Zbytek cesty jsem klepal kosu, neboť vládní autíčko německé výroby Barkas přestalo topit. Doma jsem na chodbě sundal oblečení, které bylo jak z bahenní lázně a přitulil se k topení. Manželka mi udělala litr čaje, dcera napustila vanu a já se pomalu hodinu rozmrazoval, a bohoval na silničáře, protože těch 155 km jsem jel 4 a půl hodiny.


Další "krásná " svatba, která se spíše podobala reklamní kampani jednoho známého zpěváka. Totiž celá akce byla řízená manažerkou toho zpěváka, která určovala i místa na tancování. Požadavek na hudbu byla Československá hudba z let 1960-1980 a rocková. Pouštění skladeb bylo dle jejího výběru, a co neznala, neznají ani hosté. A že toho neznala dost, tak jen pro představu pár skladeb, které neznala: Vondráčková H.-Androméda, Rezek P.-Budíky+Dotazník, Zagorová H-Diskohrádky+Spěchám, a mnoho dalších skladeb. Po jejím výběru skladby jsem ji pustil, nechala ji hrát půl minuty a musel jsem ji vypnout a pustit jinou. Měl jsem zakázáno hrát dle přání hostů i dle svého výběru. Každá 3-5 skladba byla toho dotyčného zpěváka. Když jsem ji chtěl pustit skladbu na odposlech do sluchátek, tak to odmítla. Světelný park jsem nejprve na její žádost sestavit a před zapojením jsem ho musel sundat, neboť ho zase nechtěla. Rampa byla postavena za mnou, takže nepřekážela, přesto jsem ji musel uklidit (zbytečné zdržení). Na zámku mají špatnou elektriku, věděli to a tak na akce vytahují přívod ze sklepa, ale bylo jim řečeno, že svatba bude bez hudby. Byla tam kapela a potom ve večerních hodinách já. El. proud silně kolísal, až to i vypínalo techniku. Po příjezdu na mne koukala jak na zjevení, že jsem přijel v pracovním. Půl hodiny nebyla schopna pochopit, že to mám pouze na vynošení z auta a pak se převléknu do svátečního. Přeci nebudu vyndávat techniku z auta, které jede pomalu 160 km v dešti. Potom jsem byl vyhnán do kamrlíku a tam jsem měl počkat do doby, než budu na řadě (3 hodiny). Hosté byli suproví, škoda, že to muselo být řízeno tou manažerkou.


PODAŘIL SE MI KRÁSNÝ KUP V BAZARU. MĚLI KOMPLETNÍ DISKOGRAFII POLSKÉ SKUPINY TURBO. PODAŘILO SE MI HO USMLOUVAT NA SLEVĚ. JELIKOŽ JSEM BRAL JEŠTĚ PÁR DESEK Z VÝCHODNÍHO BLOKU, TAK MI SLEVU DAL. ZA 70 LP  DESEK JSEM TEDY ZAPLATIL MÍSTO 4200,- POUZE 1500,-! PO NÁVRATU DOMU SE MANŽELKA A DĚTI CHYTILI ZA HLAVU, CO JSEM TO ZASE PŘITÁHL. OKAMŽITĚ JSEM ZAČAL DESKY GRABOVAT DO PC, ABYCH JE VYČISTIL OD ŠUMU A PRASKOTU. ASI ZA TÝDEN NA JEDNÉ AKCI NĚJAKÝ HOST CHTĚL PUSTIT COKOLIV OD TURBA. JÁ STÁLE UNEŠEN RADOSTÍ Z TOHO POLSKÉHO, JSEM SI NEUVĚDOMIL, ŽE TAKÉ EXISTUJE TURBO ČESKÉ, A TAK JSEM PUSTIL TY POLSKÉ. ANI JSEM NEOČEKÁVAL TAKOVÉ NADŠENÍ OD HOSTŮ, JAKÉ BYLO. NAKONEC PŮL AKCE SE HRÁLO NA PŘÁNÍ VE STYLU ROCKU Z VÝCHODNÍHO BLOKU.


ZAČALI NÁM PRÁZDNINY. HODNĚ LIDÍ ODJELO NA DOVOLENOU A JEJICH DĚTI NAVŠTĚVUJÍ KLUBY V MÍSTĚ, KDE SE MOMENTÁLNĚ NACHÁZÍ. V KLUBU, KTERÝ JE POD ZÁŠTITOU ROCKOVÉHO RÁDIA, SE SEŠLA PARTA, KTERÁ SI OČIVIDNĚ SPLETLA SÁL. STÁLE CHTĚLI POUŠTĚT MADONNU, JACKSONA, PRINCE, KARMU... MARNĚ JSEM SE JIM SNAŽIL VYSVĚTLIT, ŽE TOTO JE ROCK METALOVÝ KLUB, A DISCO KLUB JE O PÁR METRŮ DÁL A ŽE TYTO NAHRÁVKY, KROMĚ PRINCE ZE ZAČÁTKU 80 LET SEBOU NEMÁM. NAKONEC Z VYLEZLO, ŽE VŠICHNI JMENOVANÍ INTERPRETI JSOU ROCKEŘI A HRAJÍ JE I V TOM ROCKOVÉM RÁDIU. PO NĚJAKÉ DOBĚ JE TO OMRZELO A ODEŠLI (SNAD DO SPRÁVNÉHO KLUBU)


Když je den „blbec“, tak to stojí za to. Jeden takový den jsem měl v jednom městě, kde měl být dětský karneval. Můj den začal velice zajímavě. Nejprve jsem si zapálil cigaretu obráceně, potom jsem si zalýval místo kávy popelník a mnoho dalších nesmyslností. Aby se to ještě lépe dařilo, dostal jsem „běhavku“. Když jsem po dalších útrapách v autě (místo směrovek jsem pouštěl stěrače…) dorazil na místo, tak zapojování mi trvalo místo běžné hodiny pomalu dvě. Ale nejhorší trapas, ba přímo průser byl, když jsem si připravil Mrazíka do přehrávače, spustil a utíkal na záchod. Ovšem místo Mrazíka se ale ozvalo „udělel mě bejby“ od Morčat na útěku. V půlce sálu jsem se zarazil a přemýšlel, jestli rychle přeběhnout k přehrávači, nebo nutně na záchod. Vyhrál to přehrávač. Někdy se hold stane, že se CD dá do jiné krabičky a pak se hledá jak blbec, kde je to správné.


Další vydařená svatba. Občas se stane, že se něco nevydaří. Rodiče ženicha i nevěsty se viděli na svatbě podruhé, což byl asi ten největší kámen úrazu. Navíc mládež, která tam byla, si nedokázala uvědomit, že je na svatební oslavě a ne na rockovým, či spíše metalovým nářezu. První tanec byl pouze ženich s nevěstou, druhý ženich-máma, nevěsta-táta. Ani neskončila skladba a už byli všichni venku (nesmělo se tam kouřit). Asi v 16 hodin začali hosté si chodit pro skladby ve stylu „Root“, „Debustrol“, „Sepultura“ a podobné nářezy, přesto, že 50% hostů byli padesátníci. S majitelem restaurace jsme se jim snažili vysvětlit, že se to na takovou akci nehodí, a když, tak až po půlnoci. Bohužel marně. Jak to všechno dopadlo, nemusím jistě dál popisovat. Hold se stane, že ze stovky akcí se nějaká nevydaří


Na jedné akci oldies se mi sešlo asi 80 lidí, kteří se chtěli bavit, a asi 8 osob, které dělali problémy. Lady in Black od Uriah Heep podle nich je novinka z let 90. Střídali se různé žánry, jak to na vesnických akcích bývá, ale pro těchto 8 osob to nebylo vhod  a dávali to dost najevo. Hodně lidí chtělo Michala Davida. Když jsem ho pustil, okamžitě mi začali hrabat do aparatury, že nebudou poslouchat „komunistického vlezdoprdele“. Když jsem se jich zeptal, co by chtěli oni, tak to měl být Karel Gott.

 

Na jiné akci (rockové) se sešla parta lidí, kdy jsem byl velice překvapen. Dohodli jsme se s majitelem, že provedeme soutěže z oblasti hudby a ceny budou pivo, panák a další nápoje v rámci restaurace. Většina mladých „rokerů“ nezná základní průkopníky rockové scény, ale tady to byl pravý opak. Považuji se za fanatika, co se jedná v oblasti rockové scény z let 1965 - 1985, ale bohužel jsem nevěděl, jakou otázku jim dám, aby s ní měli problém. Na další akci jsem vzal gramofon, kotoučák a kazeťák spolu s obrovským množstvím nahrávek, které jsou opravdu perličkama a raritama vydané pouze pro členy fanclubu, nebo zazpívané pouze na jednom, maximálně dvou koncertech pro určitou akci s pocitem, že je dostanu a hosté nebudou znát odpovědi. Ale hodně jsem se spálil. Po pár sekundách nejenom že znali odpověď, ale věděli i rok, místo a k jaké příležitosti byla ta určitá skladba použitá.

 

Byl jsem zavolán na jednu rockovou akci, kterou jsem po hodině odmítl z bezpečnostních důvodů. Po nějaké době hledání přípojky 220V jsem našel společnou s jejich aparaturou. Používám stále svůj mix, CD a DVD přehrávače, neboť jsem na ně zvyklý. Bohužel mi stále nešlo toto propojit s jejich aparaturou, neboť to stále vazbilo. Nepomohli ani kondíky ani DI boxy. Do prodlužováků jim kapalo pivo a když jsem se dotkl kabelu, tak jsem si myslel, že to je hadice na teplou vodu. Po zapojení všech komponentů jsem neustále při dotyku dostával elektrické šoky. Nakonec jsem to zabalil a jel domu.

 

Byl jsem pozván na svatbu mého nejlepšího kamaráda. Všechno probíhalo dle plánu. V den „D“ jsme ještě zajeli s autem do myčky, aby bylo čisté na ozdobu. Já jsem takové malé prase, které se hned ušpiní, tak vždy vyjířdím v pracovním oblečení. Vyjel jsem takto i tentokrát, na nohou pantofle a stále jsem si připomínal, že se nesmím zapomenout převléci. To jsem nezapomněl, až na malou drobnost: nechal jsem si pantofle. Hlavně, že jsem měl mokasíny v kufru. Na úřadě jsem lítal s foťákama a snažil se vyhnout kamerám. Byl jsem spokojený a nic mi nechybělo. Až když jsme přišli před radnici, tak všechny oči upřeny na moje nohy a mohutnej smích. Trochu jsem ztuhnul a koukl. Oči byli upřeny na mojí sváteční obuv – pantofle.

Další perla byla v jednom rokáči. Po zavolání, že vlastní zvukovou i světelnou techniku a projekci, jsem vyjel pouze s mixem, a přehrávačema. Po příjezdu do klubu jsem viděl nějaké reprobedny, které měli dost viditelné díry v reprákách. Po dotazu „kde mají aparát" jsem dostal odpověď, že za chvilku přijede jejich zvukař. Opravdu přijel, sice společensky unaven, ale byl tam. Zesilovače byli v pořádku, ale bedny měl pouze ty děravé. Po zapojení projekce se přišlo na to, že je rozbitá a světelná technika vydržela hodinu a půl, než žárovky postupně řekli sbohem. Lidé tam byli rozděleny do dvou skupin: metaláci a punkeři, ale dokázali se dohodnout a spokojenost byla na obou stranách.

 

Byl jsem pozván na jednu svatební akci. Chtěli, abych přijel až po obědě (měli guláš s chlebem) a za provozu oslavy stěhoval aparaturu do restaurace. Celou oslavu (od 15 do půlnoci) byli veškeré dorty, chlebíčky a další jídlo schováno a chodili si tam pouze ženich s nevěstou. Bylo tam myslím 20 - 25, kteří stáli po skupinkách a pomlouvali jeden druhého. Nakonec jsem ani nepostřehl, že se ženich s nevěstou vytratili domu. To jsem poznal, až když mi přinesla servírka přinesla účtenku s útratou. Dodnes jsem neviděl peníze.

 

V jedné restauraci se zahrádkou jsem byl na oldies. Sedělo se venku a tancovat se chodilo pod pergolu. Ale po pár dnech se nám tam začali scházet občané romské národnosti. Na tom by nic nebylo, kdyby neseděli pod pergolou a díky jejich pachu se tam nedalo vydržet. Nakonec asi po půlnoci přišel majitel, abych pustil Orlík, nebo něco podobného a tím se je pokusil vyhnat. Bohužel, oni znali texty a zpívali si. Když to nepomohlo, tak majitel chtěl něco tvrdšího. Bohužel oni znali texty i kapel jako Vlajka, Buldok, Conflict...Nakonec něco provedli, tak byli vyhozeni.

 

Internet je krásná věc ale i trochu zákeřná, když je člověk nepozorný. A to jsem byl. Posílal jsem e-mail do jednoho rockového klubu, ale zapomněl jsem dát tečku, a e-mail přišel do jiného klubu stejného názvu, ale na druhé straně republiky a se stylem, který bohužel nedělám. Ale to jsem poznal až na místě. Na mou otázku „tak co, už máš opravený sál? Už se těším na pořádnej bigbít..." jsem dostal odpověď, že sál neopravoval, ale že se mám zastavit a dohodnem se. Když jsem v tom městě hrál, tak jsem se tam zastavil. Po prohlídce parketu a světelného parku mi bylo jasné, že se tam rock a oldies určitě nehraje. Ale majitel mě přesvědčil, že se tam hraje všechno. Tak jsem přijel. Přijel jsem o hodinu dříve, abych si mohl v klidu překolíkovat svoje přehrávače, ale byl jsem nemile překvapen, když mě vyhazovač nechtěl pustit, prej mi stačí „ P Ě T    M I N U T " před začátkem. Přes moje přesvědčování mě ale stejně nepustil. Když jsem byl už za mixem, tak jsem hledal přípojky. Barman mi měl být nápomocen, ale nestalo se tak. Asi po 15 minutách, kdy už se mělo hrát, mi nešel zvuk. Z mixu šel, ale přesto bylo ticho. Hledal jsem zesilovače, abych je zapl, ale marně. Na dotaz kde jsou, my bylo odpovězeno, že jsou zaplé a pokud neumím s mixem, tak mám vypadnout. Když už měla být diskotéka 40 minut v plném proudu, ale bylo slyšet pouze moje nadávání (a to dost sprosté) místo hudby, přišel a zjisti, že jsou opravdu vypnuté! A to byl pouze začátek problémů. Hosté nedokázali říct ani název kapely, interpreta, ani skladby. Pouze opakovali: černou muziku, nebo R&B. Nakonec jsem o půlnoci utekl jako malej kluk s novejma přezdívkama, které zde nelze z morálního hlediska napsat.

 


Mě je 39 let a mám 15 ti letou dceru, která o víkendech se mnou už nějaký pátek jezdí. Tenkrát ji bylo 13, když jsem dělal oldies v hotelu. Hosté za mnou chodili, že „moje manželka" si s nima nechce dát panáka. Nyní se mi stalo, že hosté si mysleli, že to je „moje vnučka".

Tam kde bydlím je naplavenina lidí z celé republiky, a to díky cementárně. Nyní se ještě Prachovice proslavili osobou jménem Kájínek. Byl jsem pozván na pár (asi 4 akce) pro lidi věkové kategorie 35 a více. Všechny akce se mi znechutili hned po první hodině. Měl jsem vzít obyčejná světla, tak jsem vzal jeden scan, efekt vodní hladiny a klasický kolotoč. Všechny světelné efekty byli nasměrované na strop, aby to lidem nesvítilo do očí. Přesto se našli dobráci, kteří to šli překrýt dekou. Ale to je drobnost. Když byli pozvaní na narozeniny majitelky, tak se ukázala pravá skutečnost inteligence místních lidí. V televizi byl přenost hokeje. Asi 60% hostů začalo hulákat, abych to vypl, že je hokej. Nakonec se dohodli, že jim bude stačit pouze obraz. Po skončení zápasu začali hulákat "Dynamo Pardubice" a mlátit pulitrama a lžícema do stolu. Měl jsem tam kilowattovou aparaturu, kterou jsem lechtal na minimum (prostor byl 5x20 metrů) Vyhledal jsem hymnu Pardubického klubu, počkal, až dohraje skladba, volume jsem dal asi na 90% a pustil hymnu se slovy, když chtějí skandovat, tak ať skandují.


Jenom naokraj: když jsem měl někde uvést místo, kde žiju, tak uvádím buď v "prdeli východních čech", nebo "východočeský chánov". Přesto se našlo několik jedinců, kteří se mě snažili ukonějšit, že určitě to není taková díra, než kterou oni poznali. Po jejich vyslovení názvu Prachovice, jsem pouze pípl: tak tam bydlím. Ale stále se eviduju na Pražáka Tady totiž to je samej feťák, nebo rom. Zbytek je z pomocných škol. Prostě elita národa.

 

Občas se najdou lidé, kteří mají na svědomí pár rozpadů začínajících kapel. Když jsem uklízel věci do auta, a stál jsem s autem u dveří do sálu, tak jsem ho nezamykal. Nyní už to dělám. Stačilo asi 15 - 20 sekund a přišel jsem o kufry s CD, kabelama a 3 mikrofonama 1 den starých. Ale to jsem zjistil až druhý den, když jsem přijel na akci a vynášel věci do sálu. Tak jsem zase balil a jel domu. Těm dobrákům děkuji za odcizení a tím pádem nuceném odpočinku, než jsem nakoupil a sehnal nové nosiče.

 

Na jedné svatbě si svatebčané vybrali jevištní fontány různých velikostí. Mělo to být poskládané od rozbití talíře až po stůl, kde měli sedět, od nízkých po vysoké, spouštěné nášlapem. Vrchol měl býl při usednutí, kdy mělo být zapáleno okolo stolu 20 vysokých fontán najednou. Myslel jsem, že hospodskej vyletí z kůže. Věděl o nich, ale asi si představoval klasické prskavky na vánoční stromek. Jakmile se spustilo těch posledních 20 fontán, přiběhl s hasičákem a začal to hasit bez ohledu na dorty, které byli na stole. Navíc bylo v celé restauraci zákaz kouření, což jsme se bohužel dozvěděli také pozdě

 

Stalo se nám na jedné svatební akci, kdy bylo všechno připraveno, zábava v plném proudu, že se najednou objevila starší paní a začala nás vyhazovat. Snažili jsme se ji ignorovat, ale do hodiny přišla znovu, a s ní i policie. Ta nám vysvětlila, že „restaurace je ještě její, protože zeťák nemá ještě přepsaný dokumenty, a ona jako majitelka si nepřeje tam mít žádné slavnosti". Museli jsme zvednout kotvy a opustit restauraci, ať jsme chtěli, či nechtěli.

 

Že jsou majitelé restaurací různých povah, to jistě ví každý. Byl jsem na jednom sále asi pro 200 lidí. Vzhledem okolní obydlené zóně jsem měl zesilovače stáhnuté, abychom nerušily okolí. Asi 5 akcí v minulosti tam proběhli dá se říci rozumně. Ale na této akci chodil majitel každou chvilku abych to ztlumil. Ve 22 hodin jsem hlasitost na tak malou úroveň, že doma to mám o půlnoci hlasitěji. Hosté se začali vytrácet, protože byl nepříjemný i na ně a ve 23 hodin bylo prázdno.

 

Jednou jsem měl telefonát v 15 hodin, zda mám volný den (volný den jsem měl jen díky hygieně, která udělala problémy jiné hospodě) a jestli bych se mohl dostavit s aparaturou k nim do 17 hodin. Měl jsem to kousek, asi 30 km, tak to nebyl problém. Měla to být soukromá akce a měla trvat do 21 hodiny. Z této akce se vyklubala super akce, a nakonec jsem odjížděl v 11 hodin ráno! Nejhorší bylo, že to bylo v centru města a venku. Okolo obytná zóna. Asi ve 23 hodin jsem se ptal majitele, zda si nebudou lidé stěžovat na hluk. „Neboj se nebudou“ byla jeho odpověď. Když jsem se ho zeptal, jak to může říct tak přesvědčivě, tak jsem dostal odpověď, že všichni jsou tady. Opravdu dvorek, restaurace, sálek i salónek byli k prasknutí. Lidé byli super, akorát si prohodili styly. 15ti letí hosté chtěli dechovky, country a staré odrhovačky a staří 50ti letí chtěli Karmu, Tatu a podobné věci. Bylo tam asi 450 lidí. V 11 hodin ráno tam bylo ještě asi 380 lidí, kterým se nechtělo jít domů. Je tomu už dva roky a dodnes nechápem, jak se tam mohlo vejít tolik lidí.

 

Ozvali se mi z jedné malé vesničky, jestli bych jim neudělal jednou měsíčně diskotéku 80 let. Tak jsme vybrali termíny a první měl být za 2 dny. Restaurace pro 30+60 lidí byla narvaná 300 lidí. Tancovalo se opravdu pouze na stole a to na všech akcích, které se tam uskutečnili až do doby, než přišli povodně a hospoda se musela zboural. Byla na samotě a okolí bylo neporušené. Chtěli jsme pokračovat v nejbližší restauraci, kde byl sál asi pro 250 lidí, obsluha vynikající, bylo to v centru vesnice, ale přišel tam pouze 1 kluk s holkou a nic víc. Lidé asi drželi smutek za zbořenou výletní restauraci a do této restaurace nechodili ani na pivo. Věčná škoda

 

Volali mi ze dvou restaurací v rozmezí asi jedné hodiny, že by se mnou potřebovali nutně dohodnout nějaké termíny. Restaurace jsem znal pouze z doslechu, a tak kdyř jsem jel na nějakou akci okolo, tak jsem se tam zastavil. Jedna restaurace byla pěkná, ale nedohodli jsme se na penězích, protože co mi nabízeli, by nepokrylo ani benzín na přemístnění k nim (asi 40 km). Druhá restaurace zase potřebovala nutně dohodnout termín, který měl být až za  „d e v ě t    m ě s í c ů„.

 

Stal se mi trapas, kdy mi volali z rockového klubu a řekli mi pouze název. Byl vzdálen asi 130 km. Když jsem měl vyjet, tak jsem zjistil, že vlastně nevím, v jakém městě to je. Snažil jsem se tam dovolat, ale marně. Tak jsem hledal na internetu, zda mají stránky. Našel jsem je, tak si opsal adresu a vyrazil. Když jsem dojel na místo, tak na mne koukali jak na boží zjevení. Byl jsem v klubu toho názvu, ale bohužel na opačném konci republiky. Přejet z centra Brna do centra Prahy za necelou hodinu s tím, že je pátek a ještě k tomu konec školního roku a tím pádem ucpané silnice, byl úkol zcela utopistický. Ale vše zachránila náhoda, když se mi ozvali, že jestli jsem už někde u klubu, abych se nelekl, když pújdu po tmě, protože jim něco vyhořelo a budou bez elektriky až do pondělí. Nakonec jsem zůstal v Brně, ale o kousek dál, protože tam měli koncert a zvukař měl autonehodu a potřebujou náhradu.

 

Měl jsem jeden den telefonát, že nutně potřebují zvukaře, a jestli mohu zajistit nějaké kamery, že kapela chce vytvořit DVD a CD. Měl jsem na to necelou hodinu i s dojetím asi 50 km. Vybavení tam bylo, tak s menším zpožděním se to dalo stihnout. Horší to bylo s lidmi, kteří měli obsluhovat kamery. Ale asi s 2 hodinovým spožděním (což jim nevadilo a chápali to), jsme se ocitli na místě. Byli jsme ale silně překvapeni, ba přímo v šoku, protože jediní lidé české národnosti byla obsluha. Jednalo se o romskou zábavu. Ale vše proběhlo v klidu (asistence policie před kulturákem byla zbytečná, i když nutná: byli výhružky od skinheadu, naštěstí plané).

 

Lidé mají různé stavy alkoholického opojení. Já osobně mám stále na paměti, jak jsme s partou bumbali v Praze (to jsem ještě tam bydlel), bylo mi 17 let a když jsem se ráno probudil, byla tam krásná dívka, kterou jsem neznal. Měl jsem „okno“ jak se patří. Neznal jsem ani byt, kde jsem se probudil. Na otázku, kde to jsem, jsem dostal odpověď, že u ní doma. Když jsem zjištoval, jak jsem se tam dostal, tak prý někdo zazvonil a když otevřela, ležel jsem tam na chodbě a dělal ostudu. Ani po vykouknutí z okna mi pohled nic neříkal a to jsem Prahu znal dost dobře. Po odpovědi, kde to jsem jsem měl dost velké problémy to rozchodit, protože jsem byl v Teplicích a bez peněz. Podobný problém měl nedávno jeden majitel restaurace, když na konci akce se ho manželka ptala, kolik mi má zaplatit. Ale u toho jsem nebyl, zaplaceno jsem dostal na čem jsme se dohodli, ale ráno jsem měl od majitele prosebný telefonát, jestli bych mu nevrátil peníze, že to tak nemyslel. Absolutně jsem nechápal, ale zachránila to jeho manželka, která mu asi vzala telefon z ruky a vysvětlila celou situaci. Na její otázku, kolik mi má zaplatit, měl říct, aby mi dala obě kasy. Ona, aby ho trochu potrápila, tak ty kasy schovala a on, když se ráno probudil, hledal kasy, aby spočítal tržbu. Když je nenašel, tak se zeptal manželky a ta mu řekla, že ji řekl, aby mi je dala obě a ona tak učinila. Nepočítala s tím, že hned bude volat. Tím byla věc vysvětlena a dodnes si děláme legraci, jestli mi má dát všechny peníze na konci akce.

Nedávno se stal také pěkný kousek na svatbě. Únos nevěsty: ženich to zjistil hned, tak jsme vyjeli ji hledat. Protože jsem jediný neměl ještě alkohol v sobě, tak jsem jel s ženichem. Dal jsem kompilační Cd do přehrávače a vyrazili hledat. Po 6 hospodách z okolních vesnic jsme ji našli v hospodě, která byla z druhé strany té, kde jsme byli. Když se ženich zeptal na útratu, servírka mu přinesla lístek, kde byla částka 8500,- Ženicha s kolapsem si odvezla sanitka, ale za dvě hodiny se z toho probral, tak jsem pro něj jel a odvezl ho domu pro peníze, aby mohl vyplatit nevěstu, která už byla v té správné restauraci a truchlila nad tím, co se stalo. Marně se mu snažila vysvětlit, že to byl žert, protože útrata tam byla 230 korun, ale on z toho šoku to nedokázal pochopit. Až druhý den, když mu odpoledne servírka přinesla domu peníze, které tam zaplatil.

 

 
ROCKOVÁ HUDBA, OLDIES...